NETOLERANČNÍ PATENTY
 
Motto:
„Jen jeden názor je nesprávný, a to ten, že jen jeden názor je správný.“
(E. Feuchtersleben, německý lékař a spisovatel 19.století)
 
 
Na každého z nás přichází občas netolerance. Netoleranční patenty nejen vyzařujeme, ale samozřejmě i vyslovujeme jako nezvratné a jedině platné soudy. Nevůle ke změnám, obranný stereotyp a zvyk začínají být nejen železnou košilí, ale přímo brněním, kterým se chráníme před měnícími se okolnostmi a světem, prchajícím před námi k našim dětem.
Nastupuje tzv. projevová usedlost, kterou nastolujeme, abychom chránili své teritorium, jako pejskové, kteří očurávají patníky kolem svého dvora.
 
Tuto projevovou usedlost vydáváme za neměnný kodex nejen svůj, ale celé rodiny. A když říkám rodiny, myslím tím, že je snad závazný i pro děti.
 
Kam až jsou rodinná pravidla skutečně pravidly hry vaší rodiny a kde začíná naše neochota přijmout zdravý podnět ke změně zajetého a stokrát utvrzovaného nefunkčního nesmyslu, který tu zůstal mezi námi jako zkamenělina?
 
Kde je stereotyp ještě funkčním desaterem, které dává rodině řád, bez něhož by nefungovala, a kde začíná pouhá projevová usedlost?
 
Brzo ráno mi začínají pod okny krásně řvát ptáci! Přijde jaro, přijde. Jaro je příhodný impuls ke změnám. Možná také příležitost zaregistrovat neodůvodněnou vlastní „zabejčenost“, neochotu k přijetí podnětů nejen ze strany partnerů, ale i dětí.
 
Ustupovat je umění. Neměnit názory nebývá vždy ctnost, ale za určitých okolností třeba taky pouhopouhá blbost. Zkusme vystoupit ze své kůže a podívejme se na sebe zvenčí. Jako na cizího. Zkusme otevřít bránu k sobě. Nechat padací most zvednout, nechat vstoupit ten skutečný svět, který jsme možná vytěsnili za hradby.
 
Projevová usedlost je předzvěst konce. Svět kolem naší vozové hradby začne být nepřátelským, protože nezvládnutelným a tudíž nezvládnutým. Máme z něj strach a osočujeme ho. Stáváme se zajatcem sebe sama.
 
Znal jsem člověka, který celý život budoval kolem své zahrady neproniknutelný vysoký živý plot, aby měl „svatý pokoj“. Jednou na své zahradě upadl a i když sousedi a kolemjdoucí byli jen pár metrů vzdáleni, nikdo ho neviděl, neslyšel, a bohužel – nikdo mu nepomohl…
Nemám rád, když někdo nedostatek vlastních myšlenek nahrazuje listováním v knihách citátů a čirou náhodou vydává geniální myšlenky za své. I v tom je umění tolerance - přiznat si, že všechno už bylo řečeno a někdo to řekl geniálně za mě.

Netolerance není záležitost věku. Netolerance je neochota otevřít se světu, protože jak říká tatarské přísloví „s původní srstí se smrti nedožije ani pes.“
 
 
 

Archiv »

Cykloturistika penzionTelč ChalupaChata SlavoniceChata StrmilovPenzionUbytování StrmilovChalupa lesUbytování skupinyRybyKunžakJižní ČechyJižní Čechy PenzionCyklistika chalupa

Zpráva o činnosti

07. 04. 2013 | přidat komentář

Knížka Sextenze už začala žít svým životem. Mám na ní krásné ohlasy, ale určitě řadu lidí zaskočí svou syrovostí. Pokud Vás taky zaskočila, pak Vás mohu ujistit, že jsem v té době, kdy jsem ji psal a občas trávil noci na různých portálech, byl zaskočený taky. 

Já a mediální tanečky

23. 03. 2013 | přidat komentář

 Znáte to: Kdo není v médiích, ten jako by nebyl. Já jsem to přetransformoval: Média jsou jako ženy. Nedá se žít s nimi, ale ani bez nich...

SEXTENZE jde do světa

18. 03. 2013 | přidat komentář

  18. 3. 2013 | Autor: Jan Jazzík Krůta |www.brejle.net Rubrika: Samožer aneb Já o sobě

 
Je to zvláštní pocit držet v ruce knížku, kterou jste dva roky před tím drželi v hlavě. Velká úleva, že tiskárna odvedla dobrou práci. První otazníky v hlavě, zda lidi knihu v tom knižním závalu vezmou do ruky. První pochyby, jestli vůbec na tuhle knihu najdou v peněžence peníze.
Ještě poslat zbývajících tisíc mailů a zbývající pozvánky na křest.
 

Jak vznikal román Sextenze

05. 03. 2013 | přidat komentář

 Vyjde mi 24. kniha. Pro psavce je nová knížka vždycky podtržením kusu života. Nedělám ze spisování žádné velké poslání. Psaní je řemeslo jako každé jiné. Prostě peču chleba. Snažím se péct takový, aby mně i lidem chutnal. Je fakt, že se chleba dneska moc nejí. Každý se raději cpe mrtvou flákotou, aby neviděl, že flákota měla kdysi taky oči.
Ten můj chleba jménem Sextenze má skoro čtyři sta stránek. Ani nevím, kde se to za ty tisíce hodin na papíře vzalo...

 

Už brzy mi vyjde nový román Sextenze

16. 02. 2013 | přidat komentář

Román jsem psal rok a tři měsíce. Pochopitelně, stejně jako 95% českých spisovatelů, ve volném čase při normálních povinnostech a zaměstnání. Psaní je hobby. Být spisovatelem na plný úvazek se podaří jen výjimečně. 

AKADEMIE DOBRÉHO PSANÍ pro vás!

17. 11. 2010 | přidat komentář

 

Jan Krůta-Arcadia Art Agency

otevírá
1. ročník
Akademie dobrého psaní

(žurnalistiky, tvůrčího psaní, tvorby reklamních textů,
scénářů a tvorby písňových textů!)

Odstěhoval jsem se na Brejle! Nechcete se odstěhovat za mnou?

14. 10. 2010 | přidat komentář

Přátelé, kamarádi, souputníci na cestě životem. Vytvořil jsem portál www.brejle.net a jeho provozování, vylepšování a denní plnění novými články od velkých autorů a literátů po neznámé, leč nadějné psavce, mi zabírá veškerý čas a na můj soukromý web musím dočasně zapomenout. Původně jsem myslel, že budu stíhat svoje články kopírovat sem, ale zatím nestíhám. Budu rád, pokud kliknete na www.brejle.net a rozhlédnete se po světě lidí 45+, jak ho vidí jeden z nich za pomoci padesátky dalších stabilních autorů!

 
Jan Krůta

Milí přátelé v Brejlích!

14. 10. 2010 | přidat komentář

Můj letitý kolega, výborný novinář a organizátor Tonda Fischer (psal krásně a velmi často pod pseudonymem i na Vanilku, a na rozdíl od jiných byl Vámi velmi oblíben), rozeslal svým kamarádům níže okopírovaný dopis. Jeho úvod je ke mně velmi lichotivý, ale jinak si spolu nijak nikam nelezeme, ba často jsme i ve sporu pro blaho věci…
 

Nové Brejle – důvod k rozhlídnutí!

14. 10. 2010 | přidat komentář

Patnáctého září v patnáct hodin jsme otevřeli nový portál „pro párkrát dospělé“. Znamená to, že máme za sebou několikerou pubertu, my kluci jsme párkrát mutovali, vy – holky – jste možná měly své zkušenosti s porodnicí, někteří z nás už rozeseli potomky po světě a další dospělost už nás nezaskočí.
 

Zdrávas, má královno

14. 10. 2010 | přidat komentář

Zdrávas, má královno,
vyhrň si tričko,
já k tobě seběhnu
časovou smyčkou,
milosti plná jsi,
cestičko do ráje,
já pro nás koupím 
dva lístky na zájezd.

 
Zdrávas, má královno,
vykasej sukýnku,
zapomeň na těch pár
věkových stupínků,
ten zájezd pro nás dva
s řidičem Osudem
bude se pořádat,
i když my nebudem,
 
bude se pořádat,
i když my nebudem...
 
Holčičko, pospíchej,
vyhrň si tričko,
svícínky zahoří -
- majáčky před bludičkou...
Bloudička, to jsem já,
útesy vedeš mě,
po cestě do nebe,
po cestě ze země...
 
 
 
index | 1-10 | následující | Celkem 118 článků


Copyright © Jan Krůta, 2008–2010 | Tento web pohání phpRS