NETOLERANČNÍ PATENTY
 
Motto:
„Jen jeden názor je nesprávný, a to ten, že jen jeden názor je správný.“
(E. Feuchtersleben, německý lékař a spisovatel 19.století)
 
 
Na každého z nás přichází občas netolerance. Netoleranční patenty nejen vyzařujeme, ale samozřejmě i vyslovujeme jako nezvratné a jedině platné soudy. Nevůle ke změnám, obranný stereotyp a zvyk začínají být nejen železnou košilí, ale přímo brněním, kterým se chráníme před měnícími se okolnostmi a světem, prchajícím před námi k našim dětem.
Nastupuje tzv. projevová usedlost, kterou nastolujeme, abychom chránili své teritorium, jako pejskové, kteří očurávají patníky kolem svého dvora.
 
Tuto projevovou usedlost vydáváme za neměnný kodex nejen svůj, ale celé rodiny. A když říkám rodiny, myslím tím, že je snad závazný i pro děti.
 
Kam až jsou rodinná pravidla skutečně pravidly hry vaší rodiny a kde začíná naše neochota přijmout zdravý podnět ke změně zajetého a stokrát utvrzovaného nefunkčního nesmyslu, který tu zůstal mezi námi jako zkamenělina?
 
Kde je stereotyp ještě funkčním desaterem, které dává rodině řád, bez něhož by nefungovala, a kde začíná pouhá projevová usedlost?
 
Brzo ráno mi začínají pod okny krásně řvát ptáci! Přijde jaro, přijde. Jaro je příhodný impuls ke změnám. Možná také příležitost zaregistrovat neodůvodněnou vlastní „zabejčenost“, neochotu k přijetí podnětů nejen ze strany partnerů, ale i dětí.
 
Ustupovat je umění. Neměnit názory nebývá vždy ctnost, ale za určitých okolností třeba taky pouhopouhá blbost. Zkusme vystoupit ze své kůže a podívejme se na sebe zvenčí. Jako na cizího. Zkusme otevřít bránu k sobě. Nechat padací most zvednout, nechat vstoupit ten skutečný svět, který jsme možná vytěsnili za hradby.
 
Projevová usedlost je předzvěst konce. Svět kolem naší vozové hradby začne být nepřátelským, protože nezvládnutelným a tudíž nezvládnutým. Máme z něj strach a osočujeme ho. Stáváme se zajatcem sebe sama.
 
Znal jsem člověka, který celý život budoval kolem své zahrady neproniknutelný vysoký živý plot, aby měl „svatý pokoj“. Jednou na své zahradě upadl a i když sousedi a kolemjdoucí byli jen pár metrů vzdáleni, nikdo ho neviděl, neslyšel, a bohužel – nikdo mu nepomohl…
Nemám rád, když někdo nedostatek vlastních myšlenek nahrazuje listováním v knihách citátů a čirou náhodou vydává geniální myšlenky za své. I v tom je umění tolerance - přiznat si, že všechno už bylo řečeno a někdo to řekl geniálně za mě.

Netolerance není záležitost věku. Netolerance je neochota otevřít se světu, protože jak říká tatarské přísloví „s původní srstí se smrti nedožije ani pes.“
 
 
 

Archiv »

Cykloturistika penzionTelč ChalupaChata SlavoniceChata StrmilovPenzionUbytování StrmilovChalupa lesUbytování skupinyRybyKunžakJižní ČechyJižní Čechy PenzionCyklistika chalupa

Hodně ujetý životapis

Na webu by mělo být napsáno, komu patří. Nikdy mě nenapadlo, jak je tenhle moment citlivý. Tohle není normální životopis, který x-krát v životě posíláme, předkládáme, přepisujeme. Ten obyčejný, strohý, je na firemní části webu www.jan-kruta.cz. Tam se člověk musí prsit, jak to byznys žádá.

Tenhle životapis je jiný. Nekouká z něj žádný kšeft. Musím ho vyprávět pro lidi, kteří mě nepotřebují. Kteří sem zabloudí a říkají si: Kdo je tak namyšlený, že předpokládá, že někoho zajímá? Je tolik zajímavých a nepřehlédnutelných... Ale nějak se tu podepsat musím. Proklopýtat svým životem v písmenkách nějak slušně, se sebevědomím odpovídajícím tomu klopýtání a kmitání molekuly beze jména. Tak to je a kdo si myslí, že stojí za pozornost davu, musí být českým politikem nebo být celebrita, což znamená třeba zametat před některou z televizí psí exkrementy...
Narodil jsem se v Benešově v červnu roku 1946. Kdy přesně to ten třetí červnový den vlastně bylo, nestačil jsem se maminky nikdy zeptat...

 

Až do roku 1991 žiju v Poříčí nad Sázavou. Dětství, puberta, vše poznamenané aktivním sportem a muzikou. Na gymplu kapela, první písničky, první básničky. Pak Pedagogická fakulta UK (čeština-tělesná výchova), můj profesor - spisovatel Stanislav Rudolf - mě provází poradním hlasem dodnes. Probouzím se k vlastnímu životu (se Standou se hádám, já tvrdím, že recitovat poezii nahlas není hodno muže). Pomalu se dopracovávám k vlastní hlavě. První nahrávání v rádiu. První časopisecky tištěná poezie. Venkovský učitel. Jen o šest let starší než moji žáci z devítky. Radost.

 

Hraní a zpívání v pražské Viole, Umělecké besedě, po knihovnách. Veselé pozpěvování s dětmi na táboře u táboráku. Kromě Chodím po Broadwayi i Běž domů, Ivane. Děti se doma pochlubily. Kantořina skončila. Díky dobrým lidem se ztratily kádrové materiály. Přijali mě do Mladé fronty.

Redaktor - Mladý svět. Dvanáct let nádherné práce. Dva nádherní synové (dnes sami fotříci). Pak raději úhyb do časopisu Sluníčko. Žít v pohádkách bylo v těch letech vykoupení. Pohádkový život v pohádkách. Krásná práce pro děti, do pohádek nikdo nestrkal nos. Spousta písničkových textů, první knížky. Čtyři hodiny spaní denně.

Úspěšná letitá spolupráce s trojnásobným Zlatým slavíkem Daliborem Jandou, kvanta textů pro celou špičku pop-music.
Realizace scénáře mého prvního celovečerního filmu Vyhrávat potichu. Na další dva scénáře nějak nedošlo. Na jaře 1989 zakládající člen spotřebního družstva Bonton, které se po listopadu mění na raketově startující akciovou společnost. První soukromé hudební vydavatelství, první desku Folkové Vánoce se všemi i právě se navrátivšími hvězdami folkového nebe produkuji ještě koncem Listopadu.

Producent a ředitel. První privátní produkcí vyrobený celovečerní film. Tankový prapor prodáváme na světových filmových festivalech. Výběr dalšího filmového projektu firmy Bonton a.s. - Nesmrtelná teta.

Druhé manželství a třetí syn.

Založení nakladatelství Arcadia se zahraničními partnery. V roce 1997 omezení knižní produkce na minimum. Pro krásné knížky jsme málem vykrváceli.
Přes tisíc PR akcí. Od komorních po desetitisícová auditoria.

Nastálo mámoutátou pětiletého synka Kubíka.

Založení Arcadia Art Agency. Exkluzívní manažment Ilony Csákové, Lucky Vondráčkové, Terezy Pergnerové, The Beatles Revivalu atd., zprostředkování vystoupení mnoha souborů a umělců. Produkování turné, koncertů, představení.

Přibývá vlastních knížek. Čím dál větší soustřeďování se na vlastní psaní. Šéfredaktorování e-zinu Peprnet. Produkování knih pro klienty. Velká interview pro různé časopisy.

Podzim 2008: Kubík (už 16!) odjíždí na rok do školy v USA (mámatáta vykolejen!).
Vychází mi 23. knížka Lítali jsme do nebes (nahoře i dole bez).

Déle než tři roky práce na velké historické komentované encyklopedii. Sháním peníze na její vydání. Asi je to marné. Dějiny Česka a mého regionu nikoho nezajímají. Musí se přece podporovat fotbal. Vydání v nedohlednu. Ale když to nenapíšu já, bude mít někdo někdy čas znovu nasbírat a do počítače takhle unikátně (omlouvám se za samochválu, ale kdybyste to viděli, tak musíte vyskočit radostí!)) nadrtit ty haldy dat a vykládat je v souvislostech?

Scénáře pro TV příběhy ze soudní síně Podle práva.

Texty hudebních čísel pro muzikál Kladivo na čarodějnice, příprava scénářů pro řadu 3D animovaných nových dílů seriálu Pat a Mat s.r.o., jednotlivé texty pro různé kapely a zpěváky. Velké potěšení nemuset se stylizovat a psát pro kapelu RS Blues se skladatelem a frontmanem Robertem Slezákem. Už máme písniček na dvě další CD. Paráda.

Pro nedostatek času stále v závěrečných fázích příprav knihy Krůtí brko (sloupky, fejetony, úvahy, komentáře) a kniha pohádek a dětských básniček Povídání na psí stráni.

Co všechno jsem vlastně za ta léta nadrtil? Pocit bilancování není nic moc.

2009
Muzikál Kladivo na čarodějnice se hrál 40x, pracuji s nadšením a samozřejmě zadarmo pro Divadlo Milenium. Jak by mě mohlo napadnout, že producenti do půl roku zkrachují a za půlrok práce a za čtyři desítky úspěšného provozování muzikály nedostaneme ani korunu. Píšu navíc na Aktualne.cz, další inteview do dalších časopisů, další texty a desky. Snažím se vycestovávat do různých Tramtárií (Oregon, Keňa, New York, Thajsko). Na jaře členem redakce Můžeš, časopisu Konta BARIERY. Od srpna jeho šéfredaktorem. Díky téhle práci se potkávám s úžasnými osudy a lidmi. Od podzimu pracuji s kamarádem na přípravě nového portálu. Opět děsné trable se sháněním investorů. .
Synek se po roce vrátil z Ameriky. Senzace. Odjelo dítě a vrátil se člověk.

V časopise Můžeš měníme grafika, layout, periodicitu na měsíčník, začínáme se podobat pořádnému časopisu :-)

Od října se podařilo realizovat portál Vanilka.
Denně 15-18 hodin perné práce. Ale radost!

2010
Časopis funguje, už se na něj lze dívat s pocitem, že děláme na konkurenceschopném médiu. Vanilka začíná stagnovat. Postupně se začínají různit názory na její zaměření i budoucnost. Snažím se udržovat komunitu v běhu, ale cítím, že apatie u zbytku teamu sílí. Společné směřování se rozdrobilo, rozhodovací právo má většinový vlastník...

Zase velké úvahy. Rok jsem se nedostal k vlastnímu většímu psaní. Pekl jsem chleba. Snažil jsem se péct dobrý. Snad se to dařilo. Ale nejsem jen pekař. Rád vymýšlím i recepty na jeho pečení. Rutina je pomalý zabiják...

Rozhodnutí: Dávám výpověď v Můžeš i na Vanilce. Ta si vzala na prázdniny volno, ale po volnu už se nerozjela. Mám velké plány (jako vždycky :-) jsem přece Blíženec :-))

Uklízím si v hlavě. Poslední dobou tam lítalo dost netopýrů... Vymetám, pouštím slunce a průvan. Je léto...

Pomalu dozrává to, čemu říkám novanilka - nový portál pro starší a pokročilé... Přes léto píšu na svůj blog a za mnou se tam stěhují autoři bývalé Vanilky.

15. září 2010 otevírám nový portál "pro starší a pokročilé, kteří ještě neztratili hlavu" a nazývám ho Brejle.( www.brejle.net)

Po 40 dnech provozování jsme oslavovali 1000. komentář a skoro 400 původních článků.

Brejle se krásně rozjely. Neuvěřitelná dřina a dost příšerné finanční náklady. Volná noha musí skončit. Kuba dodělává maturitní ročník na německém gymnáziu, chystá se jít studovat do zahraničí. Složenky chodí pravidelně. Brejle jsou vlastně tvrdý koníček. Psaní knížek o nic měkčí koníček.

Na poloviční úvazek beru práci manažera legendárního podnikatelského klubu Golem v centru Prahy.

2011
Brejlím, pokračuji s velkou historickou encyklopedií, sháním grant, ale marně. V létě začínám pracovat na románu Sextenze. Jsem díky synům Honzovi a Ondrovi čtyřnásobný děda. Nejmladší syn Kuba začal studovat evropské právo na univerzitě v Aberdeenu. Práce na Brejlích mi díky zvyšujícímu se počtu autorů a čtenářů zabírá stále víc času. Román přibývá v poznámkách, haldě načtených odborných knih a vypisovaných materiálů. Texty nebo básničky se dají rozepsat nebo i dokončit za jednu noc. Ale s románem je to jinak. Potřebuji soustředění. Takhle by to nešlo.

2012
Asi si zasloužím dovolenou. Koncem ledna odlítám do Thajska. Za čtrnáct dní se dvakrát koupu v moři. Čtyři hodiny dopoledne sedím v blízkém baru s českým majitelem, který mě nechává zdarma pracovat na netu. Vydávám z Thajska Brejle stejně jako každých 365 dní v roce. Odpoledne se zavírám na pokoji v hotelu a rozepisuji konečně pořádně soustředěně román Sextenze. V létě končím s novinovým portálem Brejle. Únava. Nepovedla se profesionalizace portálu a denní zavěšování šesti nových příspěvků už začíná zmáhat. Amatérské provozování nedovoluje platit honoráře autorům článků, úroveň nelze táhnout nahoru bez financí. Nekonečné obhajování "otevřeného prostoru" v komentářích ke článkům je sebevražedné. Sprostota, arogance, nízkost, netolerance několika útočných blogerů kazí náladu stovky autorů a někteří mě možná oprávněně nutí k cenzurování komentářů... Po tolika letech se stát cenzorem?
Denní propast aktuálních reakcí na politickou žumpu. Přitom pocit, že se nedostanu k pořádnému psaní, tři nedokončené rukopisy čekají už čtyři roky na dopracování a román mě vtahuje čím dál víc. Začátkem listopadu píšu na 367. stránce rukopisu poslední tečku.
Dávám rukopis na měsíc k ledu, abych měl odstup a zjistil, jestli ho pustím z ruky. Najednou nabídka napsat muzikál. Píšu Box o druhé zuby aneb Superstar Company. Začíná se zkoušet...

2013
Rozbíhám vydání románu. Podaří se ho nabídnout čtenářům tak, aby se o něm v té nadprodukci knih vůbec vdozvěděli? Reklama stojí příšerné peníze. Na nic takového si knížka nevydělá. Hned je třeba zaplatit grafiky, korektorku, tiskárnu. Zařídit a zaplatit křest knihy. Distribuce si bere až 60% z ceny knihy. Náklad si distribuce rozeberou. Ale kdy zaplatí? Určitou dobu zadržují nakladatelovy peníze za prodané knihy knihkupci, pak distributor. Kdy se konečně začnou nějaké investované peníze vracet?
A co když knihu lidi nebudou vůbec kupovat? Co když ji distribuce nerozveze nebo ji knihkupci zastrčí někam do regálů?
Je únor... Jdu číst druhé korektury...

Autor písňových textů:

Autorská alba: Milenci a Staré pověsti české, Jezdec formule Život

Celkem něco přes 1200 písňových textů.

Interpreti:

Iveta Bartošová, sk. Blue Effect, sk. Blues RS, Pavel Bobek, Láďa Boháček, Slávek Boura, Karel Černoch, Marek Černoch, Michal David, Květa Frajerová, Gabi Goldová, Antonín Gondolán, Karel Gott, Pavol Hammel, Jaromír Hanzlík, Hana Hegerová, Jiří Helekal, Stanislav Hložek, Jiří Hromádka, Jana Chládková, Petr Chudoba, Dalibor Janda, Petr Janda, Jiřina Jandová, Zora Jandová, Heidi Janků, Petra Janků, Jazz Q, Petr Kotvald, Jiří Korn, David Král, Jiří Krampol, Lenka Filipová-Kudelová, Ladislav Křížek, Janko Lehotský, Jaroslav Samson Lenk, Hana Lounová, sk. Máci, Rony Marton, Zdeněk Merta, Jitka Molavcová, Pepa Moravský, Václav Neckář, Mirek Paleček, Luboš Pospíšil, Standa Procházka ml., Michal Prokop, Martina Partlová, Alena Přibylová, Petr Rezek, Jakub Ryba, Bára Řeháčková, Sandra, Lešek Semelka, Jiří Schellinger, Robert Slezák, Tereza Slouková, Jan Spálený, Spirituál kvintet, sk. Svatej Petr, Sisa Sklovská, Zuzana Stirská, Petr Szepéši, Jiří Štědroň, Tanya, Richard Tesařík, Šárka Tomanová, Jiřina Urbanová (Ina), Josef Vágner, Tereza Vágnerová, sk. Vampir, Šárka Vaňková, Helena Vondráčková, Věra Wajsarová, sk. YOYO Band, Hana Zagorová, Markéta Zehrerová, Jiří Zmožek, Jiří Zonyga.

Asi jsem na někoho zapomněl, omlouvám se... No samozřejmě. Herci a zpěváci z muzikálu Kladivo na čarodějnice...

Autor knih pro děti a dospělé:

Šúbidy blues, Namlouvání I., Pravdě do očí, Josef Hlinomaz – Majoucta, Nesmrtelná teta, Se Sluníčkem kolem světa, Jeho Veličenstvo míč (scénář celovečerního filmu pod názvem Vyhrávat potichu), Upoviny, Čurumbum, Černé labutě, Úspěch – a co za to (1,2,3), Roky jako motýli, Namlouvání II, Josef Hlinomaz – Majoucta II, aneb Jsem malující šašour, Jizvy na zip – Bylo debilo, Klec na Slavíky, Krátký řádky, Doktor Petarda, Lítali jsme do nebes (nahoře i dole bez), v březnu 2013 román SEXTENZE.
Účast ve sbornícíh poezie a povídek…

Scénář celovečerního filmu Vyhrávat potichu(realizovaný), další dva nerealizované.

Scénáře pro radia a televize (dramatické příběhy Podle práva), několik CD pohádek, interview a reportáže pro časopisy, různé projekty…

Člen Obce spisovatelů, Akademie literatury české, Ochranného svazu autorského.

Nahoru


Copyright © Jan Krůta, 2008–2010 | Tento web pohání phpRS