NETOLERANČNÍ PATENTY
 
Motto:
„Jen jeden názor je nesprávný, a to ten, že jen jeden názor je správný.“
(E. Feuchtersleben, německý lékař a spisovatel 19.století)
 
 
Na každého z nás přichází občas netolerance. Netoleranční patenty nejen vyzařujeme, ale samozřejmě i vyslovujeme jako nezvratné a jedině platné soudy. Nevůle ke změnám, obranný stereotyp a zvyk začínají být nejen železnou košilí, ale přímo brněním, kterým se chráníme před měnícími se okolnostmi a světem, prchajícím před námi k našim dětem.
Nastupuje tzv. projevová usedlost, kterou nastolujeme, abychom chránili své teritorium, jako pejskové, kteří očurávají patníky kolem svého dvora.
 
Tuto projevovou usedlost vydáváme za neměnný kodex nejen svůj, ale celé rodiny. A když říkám rodiny, myslím tím, že je snad závazný i pro děti.
 
Kam až jsou rodinná pravidla skutečně pravidly hry vaší rodiny a kde začíná naše neochota přijmout zdravý podnět ke změně zajetého a stokrát utvrzovaného nefunkčního nesmyslu, který tu zůstal mezi námi jako zkamenělina?
 
Kde je stereotyp ještě funkčním desaterem, které dává rodině řád, bez něhož by nefungovala, a kde začíná pouhá projevová usedlost?
 
Brzo ráno mi začínají pod okny krásně řvát ptáci! Přijde jaro, přijde. Jaro je příhodný impuls ke změnám. Možná také příležitost zaregistrovat neodůvodněnou vlastní „zabejčenost“, neochotu k přijetí podnětů nejen ze strany partnerů, ale i dětí.
 
Ustupovat je umění. Neměnit názory nebývá vždy ctnost, ale za určitých okolností třeba taky pouhopouhá blbost. Zkusme vystoupit ze své kůže a podívejme se na sebe zvenčí. Jako na cizího. Zkusme otevřít bránu k sobě. Nechat padací most zvednout, nechat vstoupit ten skutečný svět, který jsme možná vytěsnili za hradby.
 
Projevová usedlost je předzvěst konce. Svět kolem naší vozové hradby začne být nepřátelským, protože nezvládnutelným a tudíž nezvládnutým. Máme z něj strach a osočujeme ho. Stáváme se zajatcem sebe sama.
 
Znal jsem člověka, který celý život budoval kolem své zahrady neproniknutelný vysoký živý plot, aby měl „svatý pokoj“. Jednou na své zahradě upadl a i když sousedi a kolemjdoucí byli jen pár metrů vzdáleni, nikdo ho neviděl, neslyšel, a bohužel – nikdo mu nepomohl…
Nemám rád, když někdo nedostatek vlastních myšlenek nahrazuje listováním v knihách citátů a čirou náhodou vydává geniální myšlenky za své. I v tom je umění tolerance - přiznat si, že všechno už bylo řečeno a někdo to řekl geniálně za mě.

Netolerance není záležitost věku. Netolerance je neochota otevřít se světu, protože jak říká tatarské přísloví „s původní srstí se smrti nedožije ani pes.“
 
 
 

Archiv »

Cykloturistika penzionTelč ChalupaChata SlavoniceChata StrmilovPenzionUbytování StrmilovChalupa lesUbytování skupinyRybyKunžakJižní ČechyJižní Čechy PenzionCyklistika chalupa

Milí přátelé v Brejlích!

14. 10. 2010 | 1591 přečtení | přidat komentář

Můj letitý kolega, výborný novinář a organizátor Tonda Fischer (psal krásně a velmi často pod pseudonymem i na Vanilku, a na rozdíl od jiných byl Vámi velmi oblíben), rozeslal svým kamarádům níže okopírovaný dopis. Jeho úvod je ke mně velmi lichotivý, ale jinak si spolu nijak nikam nelezeme, ba často jsme i ve sporu pro blaho věci…
 

Vzhledem k tomu, že portál Brejle.net funguje od 15.září, rozjel se za tak krátkou dobu díky Vám docela hezky. Ale má ambice širšího okruhu čtenářů než měla Vanilka, je otevřenější chlapům, nechce spřádat jen voňavé příběhy, ale být otevřeným oknem do světa, z něhož jsme ještě neztratili hlavu, umíme se v tom fofru orientovat a nejen z něj přebírat, ale i jeho běh ovlivňovat. A to vše na solidní myšlenkové úrovni, s inteligentním nadhledem, bez vzájemného napadání, s respektováním odlišností, klidně od plic a s vlastním názorem, za kterým si stojíme.

Slogan, který jsem propagoval už před rokem, stále platí: „Ukončete nástup – dveře se OTVÍRAJÍ !“ Je nám, kolik nám je, ale vždycky se najde možnost, jak praštit pěstí do stolu nebo zašeptat něco, co je slyšet přes půl světa.

Na podnět kamaráda Toníka Vám píši, zda byste nechtěli oslovit svoje kamarády a přátele a nabídnout jim www.brejle.net jako svého tajného nebo netajného společníka pro dny i noci. Tento způsob zveřejnění je jedním z  finančně nenáročných, které realizujeme. Pokud by Vás napadly jakékoliv jiné cesty rozšíření vědomostí o vzniku našeho společného portálu, budeme Vám vděčni. Těšíme se na nápady, jak portál vylepšit, i když pochopitelně nejlépe bez dalších investic.

Píši v množném čísle. Redakce je ale můj obývák a kromě mé yorkshirky Mašličky nikde nikdo. Jenže velmi blízko redakci už je kamarád Tonda a jen o malinko dál Vy, další spříznění autoři, komentátoři a čtenáři. Berte to tak, že mám obývák nafukovací a do redakce se nás vejdou stovky. Každému tu pořídím vlastní redakční stolek a rozjedem to! Používání brejlí na dálku i na blízko nás spojuje :-) Brejle jsou pro lidi a proti samotě, proto, abychom viděli díky publikovanému obsahu skrz naskrz a slyšeli trávu růst.

A to všechno můžeme!

Jan  Krůta (Jazzík)
jan.kruta@seznam.cz

www.jan-kruta.cz
 

Nahoru


Copyright © Jan Krůta, 2008–2010 | Tento web pohání phpRS