NETOLERANČNÍ PATENTY
 
Motto:
„Jen jeden názor je nesprávný, a to ten, že jen jeden názor je správný.“
(E. Feuchtersleben, německý lékař a spisovatel 19.století)
 
 
Na každého z nás přichází občas netolerance. Netoleranční patenty nejen vyzařujeme, ale samozřejmě i vyslovujeme jako nezvratné a jedině platné soudy. Nevůle ke změnám, obranný stereotyp a zvyk začínají být nejen železnou košilí, ale přímo brněním, kterým se chráníme před měnícími se okolnostmi a světem, prchajícím před námi k našim dětem.
Nastupuje tzv. projevová usedlost, kterou nastolujeme, abychom chránili své teritorium, jako pejskové, kteří očurávají patníky kolem svého dvora.
 
Tuto projevovou usedlost vydáváme za neměnný kodex nejen svůj, ale celé rodiny. A když říkám rodiny, myslím tím, že je snad závazný i pro děti.
 
Kam až jsou rodinná pravidla skutečně pravidly hry vaší rodiny a kde začíná naše neochota přijmout zdravý podnět ke změně zajetého a stokrát utvrzovaného nefunkčního nesmyslu, který tu zůstal mezi námi jako zkamenělina?
 
Kde je stereotyp ještě funkčním desaterem, které dává rodině řád, bez něhož by nefungovala, a kde začíná pouhá projevová usedlost?
 
Brzo ráno mi začínají pod okny krásně řvát ptáci! Přijde jaro, přijde. Jaro je příhodný impuls ke změnám. Možná také příležitost zaregistrovat neodůvodněnou vlastní „zabejčenost“, neochotu k přijetí podnětů nejen ze strany partnerů, ale i dětí.
 
Ustupovat je umění. Neměnit názory nebývá vždy ctnost, ale za určitých okolností třeba taky pouhopouhá blbost. Zkusme vystoupit ze své kůže a podívejme se na sebe zvenčí. Jako na cizího. Zkusme otevřít bránu k sobě. Nechat padací most zvednout, nechat vstoupit ten skutečný svět, který jsme možná vytěsnili za hradby.
 
Projevová usedlost je předzvěst konce. Svět kolem naší vozové hradby začne být nepřátelským, protože nezvládnutelným a tudíž nezvládnutým. Máme z něj strach a osočujeme ho. Stáváme se zajatcem sebe sama.
 
Znal jsem člověka, který celý život budoval kolem své zahrady neproniknutelný vysoký živý plot, aby měl „svatý pokoj“. Jednou na své zahradě upadl a i když sousedi a kolemjdoucí byli jen pár metrů vzdáleni, nikdo ho neviděl, neslyšel, a bohužel – nikdo mu nepomohl…
Nemám rád, když někdo nedostatek vlastních myšlenek nahrazuje listováním v knihách citátů a čirou náhodou vydává geniální myšlenky za své. I v tom je umění tolerance - přiznat si, že všechno už bylo řečeno a někdo to řekl geniálně za mě.

Netolerance není záležitost věku. Netolerance je neochota otevřít se světu, protože jak říká tatarské přísloví „s původní srstí se smrti nedožije ani pes.“
 
 
 

Archiv »

Cykloturistika penzionTelč ChalupaChata SlavoniceChata StrmilovPenzionUbytování StrmilovChalupa lesUbytování skupinyRybyKunžakJižní ČechyJižní Čechy PenzionCyklistika chalupa

Nové Brejle – důvod k rozhlídnutí!

14. 10. 2010 | 2101 přečtení | přidat komentář

Patnáctého září v patnáct hodin jsme otevřeli nový portál „pro párkrát dospělé“. Znamená to, že máme za sebou několikerou pubertu, my kluci jsme párkrát mutovali, vy – holky – jste možná měly své zkušenosti s porodnicí, někteří z nás už rozeseli potomky po světě a další dospělost už nás nezaskočí.
 

 

Přišla zajímavá chvíle v životě. V práci už jsme trochu za inventář a na naše místa se tlačí nebo natlačili mladší. Naše děti nás najednou už tolik nepotřebují, nechystáme svačiny do školy. S partnery se už známe tak, že bychom mohli jejich zvyky odrecitovat nazpaměť, anebo jsme jich už měli plné zuby a jsme zase volní jako ptáci. Občas třeba stěhovaví, občas zdomácnělí, kteří zapomněli létat a bezcílně se promenádují po podělaném dvorku.

Život se nám trochu mění do šeda. Někdy po večerech nás napadá, jestli má takovýhle život ještě smysl. Nejde to se mnou už vlastně jen pomalu z kopce? Možná právě tohle je onen syndrom přivíraných dveří.

Na to máme jediný slogan:
Ukončete nástup – dveře se OTVÍRAJÍ!

Přišel čas rozrazit dveře a zakřičet na lesy: Tady jsem JÁ, mám plnou hlavu nápadů a dost síly na to, abych je uskutečnil! Teprve teď na to mám čas!
Brejle by mohly být Vaší navigací otevřeným světem pro starší a pokročilé. Portál lidí znovu na startu! Svět se nám otvírá!

Nové starty nejsou záležitostí peněz, ale chuti poprat se o svou novou šanci. Nikdo nám jinou nenaservíruje. Musíme jí vyjít vstříc.

Říká se: Když chceš – hledáš cestu. Když nechceš – hledáš důvody. Pojďme hledat tu cestu k další pubertě, k několikátému dospívání.

Tyhle Brejle jsou Vaše.  Mají místa pro deset milionů autorů. A nabízejí Vám vzrušené debaty, rozvážné moudro i tichá slova, co se říkají jen šeptem.

Udělejte si na Brejlích svůj koutek. Možná se Vám zlepší zrak…

Čekám na Vaše rady, články, komentáře. Udělejte si tady své druhé doma. Udělejte si tady útulno!

Jan Krůta (Jazzík)

Nahoru


Copyright © Jan Krůta, 2008–2010 | Tento web pohání phpRS