NETOLERANČNÍ PATENTY
 
Motto:
„Jen jeden názor je nesprávný, a to ten, že jen jeden názor je správný.“
(E. Feuchtersleben, německý lékař a spisovatel 19.století)
 
 
Na každého z nás přichází občas netolerance. Netoleranční patenty nejen vyzařujeme, ale samozřejmě i vyslovujeme jako nezvratné a jedině platné soudy. Nevůle ke změnám, obranný stereotyp a zvyk začínají být nejen železnou košilí, ale přímo brněním, kterým se chráníme před měnícími se okolnostmi a světem, prchajícím před námi k našim dětem.
Nastupuje tzv. projevová usedlost, kterou nastolujeme, abychom chránili své teritorium, jako pejskové, kteří očurávají patníky kolem svého dvora.
 
Tuto projevovou usedlost vydáváme za neměnný kodex nejen svůj, ale celé rodiny. A když říkám rodiny, myslím tím, že je snad závazný i pro děti.
 
Kam až jsou rodinná pravidla skutečně pravidly hry vaší rodiny a kde začíná naše neochota přijmout zdravý podnět ke změně zajetého a stokrát utvrzovaného nefunkčního nesmyslu, který tu zůstal mezi námi jako zkamenělina?
 
Kde je stereotyp ještě funkčním desaterem, které dává rodině řád, bez něhož by nefungovala, a kde začíná pouhá projevová usedlost?
 
Brzo ráno mi začínají pod okny krásně řvát ptáci! Přijde jaro, přijde. Jaro je příhodný impuls ke změnám. Možná také příležitost zaregistrovat neodůvodněnou vlastní „zabejčenost“, neochotu k přijetí podnětů nejen ze strany partnerů, ale i dětí.
 
Ustupovat je umění. Neměnit názory nebývá vždy ctnost, ale za určitých okolností třeba taky pouhopouhá blbost. Zkusme vystoupit ze své kůže a podívejme se na sebe zvenčí. Jako na cizího. Zkusme otevřít bránu k sobě. Nechat padací most zvednout, nechat vstoupit ten skutečný svět, který jsme možná vytěsnili za hradby.
 
Projevová usedlost je předzvěst konce. Svět kolem naší vozové hradby začne být nepřátelským, protože nezvládnutelným a tudíž nezvládnutým. Máme z něj strach a osočujeme ho. Stáváme se zajatcem sebe sama.
 
Znal jsem člověka, který celý život budoval kolem své zahrady neproniknutelný vysoký živý plot, aby měl „svatý pokoj“. Jednou na své zahradě upadl a i když sousedi a kolemjdoucí byli jen pár metrů vzdáleni, nikdo ho neviděl, neslyšel, a bohužel – nikdo mu nepomohl…
Nemám rád, když někdo nedostatek vlastních myšlenek nahrazuje listováním v knihách citátů a čirou náhodou vydává geniální myšlenky za své. I v tom je umění tolerance - přiznat si, že všechno už bylo řečeno a někdo to řekl geniálně za mě.

Netolerance není záležitost věku. Netolerance je neochota otevřít se světu, protože jak říká tatarské přísloví „s původní srstí se smrti nedožije ani pes.“
 
 
 

Archiv »

Cykloturistika penzionTelč ChalupaChata SlavoniceChata StrmilovPenzionUbytování StrmilovChalupa lesUbytování skupinyRybyKunžakJižní ČechyJižní Čechy PenzionCyklistika chalupa

Poštovna

Všechny své nápady, návrhy a příspěvky pište na e-mail jan.kruta@seznam.cz.

ad Kšefty se zdravím

"Dobry den reaguji na Vas clanek a do jiste miry Vas chapu. Pracoval jesm deset let jako sekundar na detskem kardiocentru v Motole, mezitim take dva roky jako zastupce starosty mestske casti v Praze a potom pet let v Hamburku jako primar a nyni jiz tri roky v Lipsku. (maly uvazek v Motole mam stale) V zivote jsem nebyl ani v Praze ani v SRN osloven firmou - je to vsak mozne ze kolegove jinych oboru jsou oslovovani a dokonce maji nejake vyhody tak jak je popisujete. Nastesti vsak mohu a musim rici ze je v dnesni dobe spousta leku , pristroju a vybaveni obecne, ktere jsou napsosto srovnatelne cenou funkci a kazdy jeden ma sve vyhody a treba nevyhody - co prevazuje - se da obecne tezko vyjadrit a ani zkusenost nebo evidence based zkusenost temer nikdy nehovori pro pouze to ci ono. Urcitym regulativem tocho co se predepisuje a objednava, jsou vsak pojistovny. Pokud lekar objedna nejaky pristroj a ne nejaky jiny, muze se stat ze mu nekdo nekdy neco zaplati, avsak podle me zkusenosti a toho co vim od kolegu, nemuze se myslim stat , ze by dany lek, pristroj ci vybaveni bylo horsi nez jine... Co se vsak muze stat, ze lekar ktery neni odbornik, a ktery nikdy nic od zadne firmy nedostal, vam dokonale znici zdravi - a to se Vam muze stat jak v CR, tak i v SRN - stejnou merou."
MUDr. Vit Razek

"Dobrý den, dlouho jsem nečetl něco tak působivého."
MUDr. Martin Eber
 

ad Klapky na očích, špunty do uší

05. 02. 2009

"Tak jsem si četl u Tebe na webu o dětech,na co se mají dívat atd.Jenže to je fakt strašně těžký,to bys je musel vychovávat za sklem. My před Mackem sprostě nemluvíme,ale on jde ven s dětma a když přijde,tak se mě zeptá "tatí,co je to hovno?"A to má stejně staré kamarády. S čím přijde, až mu bude 10, z toho už mi teď vypadává zbytek vlasů,který ještě mám.Ale to se nedá nic dělat.Myslím,že je úplně jedno,na co se dívá.On má od svých 3 let rád Harryho Pottera-film,ze kterého já bych v jeho věku měl fobii,když tam obří had řve rozsápu tě a jemu to vůbec nepřijde děsný.Podle mě je důležitý,aby s rodiči o tom mluvil a ti mu vysvětlili,co a jak. Když mu budu zakazovat počítač a televizi, bude před dětma akorát za blba. Spíš je třeba mu vysvětlit ten rozdíl mezi hrou a realitou." (Ondra)
 

  • "Své děti skutečně nedokážeme od okolí separovat. To, s čím se doma nesetkají, uslyší a uvidí venku, ve škole a mnohde jinde. Souhlasím s Vámi, Ondro, že tou cestou, co s tím, je s nimi o těch věcech hovořit. V nás, v rodičích a prarodičích, potřebují mít průvodce úskalími svých životů. Ať se Vám i Vašemu synkovi daří! Vám, pane Krůto, děkuji za tento moudrý sloupek, vedoucí k zamyšlení." LI

     

ad Zmatený Ahasver

"Vaše krásné vyprávění, pane Krůto, dokáže člověka přenést v čase i přes kontinenty. Vede k přemýšlení o smyslu pozemského žití, o čase, který každý z nás má k dispozici k zanechání stop v tomto vesmíru. LI"
 

ad Přípravka na Harvard

"Tímto pojednáním jste mě, pane Krůto, dostal. O tom bych mohla vyprávět. Je to ještě mnohem větší problém, než jste nastínil. Jdu teď učit, na delší pojednání se vrátím. Fofr a stres je taky náš "kamarád". Týna "

ad Happyend

  • Metodu pevného objetí propaguje i psycholožka Jiřina Prekopova v rodinné terapii. Říká, že objetí dokáže znovu probouzet lásku tam, kde se skrývá pod nánosy nedorozumění, vzteku a vzdoru. Myslím ale, že lepší terapeutická metoda je užívat objetí jako prevenci. Jak vidno, názor se mnou sdílejí i "přírodní lidé" - dřevorubci. Objímám na dálku paní Tram i dřevorubce. (LI)

ad Anketa koncoroční

Je to hrozně těžký zhodnotit jednou známkou rok.U mě bylo třeba super,že šel náš Jirka do školy,chytil jsem velkého sumce, na kterého jsem líčil tři roky, začaly mi jít prodeje, ale na druhou stranu mi umřel kamarád, který se mnou na ty ryby jezdil, u počítače trávím 14 hodin denně a malej má tady na Žižkově slepici učitelku, která kvůli každý malinký klukovině vyvádí, jako kdyby podpálil školu. Dal jsem dvojku,ale rok je fakt hroznej kus života, kterej je strašně těžký shrnout.Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel, až teď u tý ankety. (AK)

ad Malý blbý psíček

  • Jsem moc ráda, že  se v tom předvánočním čase nikomu nic nestalo.
    (Polepšovnička)
  • Komentář 2:
    Malý blbý psík... Nepřejeli jsme ho, trošku pomačkané plechy ... co je to proti lidskosti a úctě ke všemu lidskému. Co je pár plechů proti úctě ke všemu živému? Co je to proti ohleduplnosti, proti úctě k nám samým... ? Nedáváme svou úctou ke všemu živému a k druhým najevo svou úctou sami k sobě? Nesoudíme druhé podle sebe ... Staré známé: podle sebe soudím sebe...? (LM)
     

ad Obyčejní lidé

  • K Ordinary People: Ti, kteří jsou výjimeční, se vždy "tváří" velmi nenápadně a skromně. Na první pohled se zdají velmi prostí, jednoduší, a nedělají ten pověstný "první dojem". Oni se nepotřebují předvádět. Ta jejich "síla" je uvnitř.  (Týna)

ad Vřelci, jejich den a noc

 

 

  • Božíčku, pane Krůto, já pláču. Slzy mi tečou po tvářích, chechtám se tu do monitoru, či snad řehtám se tu jak stájová kobyla tou představou. Je to úžasné vyprávění naživo. Ta Tramtárie, to je obdivuhodná země. Fakt jsem váhala, jestli se mám znovu zapsat do kurzů břišního tance, ale teď mám jasno. Určitě ano, mám všechny předpoklady. Špíčky-bůčky, ty se budou klepat jak při východočeské zabíjačce. Pane Krůto, to je požitek Vás číst. Ať se Vám tam stále tak daří! A buďte tam co to jen půjde ať si užiju. (Týna)

     

     

  • ad web:

    13. 12. 2008 | přidat komentář

    • Zdravím a přeměnu stránek chválím! Proč? Tak příjemně si tu hovím: krom tradičních upoutávek a ukázek také uklidňující barvy, zajímavá zamyšlení, trocha zábavy s přemýšlením nad anketou, vše podáváno s jistou delikatesou. Zkrátka, můj celkový dojem zní: "jako dobrý zákusek ke kafi". Nebo spíš "kobereček na lítání do nebes"? :-)  (Ren) 
    • Ahoj táto, zlepšuješ se! Máš ty stránky moc pěkný! (Ondra)

    ad anketa o cestách nejen do Tramtárie

    • K anketě: v roce 1530 jsem prý byla zahradnicí v Tasmánii. Tramtárie, Tasmánie, zní to skoro stejně. Tam bych určitě chtěla. (LI) 
    • Antarktida. To je má zem zaslíbená. Tam nebudu myslet na blbosti. Ale na to, jak co nejrychleji z toho mrazáku zmizet. Nebo tam nechám hybernovat svůj bídný život.To je dobrá volba :-). (jazzi)
       
    • Cestování?
      Někdo cestuje v oblacích celý život a život na zemi mu připadá nudný, jiný cestuje odnikud nikam a já?
      Neřeším peníze, neřeším čas,
      neřeším potíže, šedivý vlas,
      neřeším své vrásky, neřeším splín,
      sbírám si oblázky, světlo i stín.
      Prolétám oblohou, zdravím měsíc,
      bosa projdu strouhou, snů snad na tisíc.
      Nedbám na konvence, na frak a módu,
      hudební frekvence, života ódu.
      Vezu se svým vlakem, stanice lásky
      stane se zázrakem, nevydám hlásky.
      Vezu se konečná, blízko snad zdá se.
      ne, nejsem netečná, hýčkám se v kráse.
      Thajsko, Amerika, Karibik, země
      nic mi to neříká, cesta je ve mně.
      Přivez mi oblázek, vzpomínku malou,
      z kamínků obrázek.. stane se skálou.

      (iv)
       

    ad Veselé Vánočky

    Vivat, Tramtárie! Nádherný, rozkošný začátek cestopisu. Pane Krůto, to jste mě potěšil a taky rozesmál, protože já si taky nějaká česká slovíčka pletu a nevím, proč se lidé kolem mě z toho tak roztomile radují. Ale asi je to taky o těch vánočkách. (LI)

    ad Andělé (krásně) padlí na hlavu

    Komentář 5:
    KRÁSNĚ řečeno...nejsmutnější je, že tito "andělé" jsou předmětem posměchu a většinou "šedé masy" považováni -v tom lepším případě- za hlupáky...jsem ráda, že JSOU...
    (Zina) 

    Komentář 4:
    Znám spoustu na hlavu padlých (nebudu jmenovat, zahltila bych blog :o))) ), ale
    jen pár z nich je padlých andělsky krásně. Je sice škoda, že právě těch není
    jako na obloze hvězd, ale kdyby tomu tak bylo, neviděli bychom je tak jasně a
    zřetelně - a to by byla škoda. Všem na hlavu (krásně) padlým andělům vivat a
    krásné a ještě hezčí Vánoce (nejlépe modro-stříbrno-zelené. :o))) ). (Kiara)


     

    Komentář 3: Anděl se mi včera usadil v srdci. Stál skromně v koutě kostela, na náš lidský věk mu nemohlo být víc jak tak 5 let. Zbožně hleděl na smyčcové trio, které hrálo Ludwiga van Beethovena a Bohuslava Martinů. - Ani nedutal, jen s pootevřenými ústy hleděl... (M)

     

    Komentář 2: Pane Krůto, setkání s anděly padlými na hlavu je to, pro co stojí žít. (us)

     


    Komentář 1: Bez padlých andělů, snílků a bláznů by svět nebyl tak zajímavý, pomoc tak hodnotná, láska tak dotyková.. děkuji za článek, škoda jen, že skoro všichni andělé jsou druhým neviditelní (nebo jsme jenom "slepí")? (iv)

     

     

    Koncert Dalibora Jandy

    05. 12. 2008 | přidat komentář

    Komentář 4:  Byla jsem na koncertu Dalibora Jandy v pražské Lucerně jako doprovod mámy, která byla kdysi jeho fanynkou. Myslela jsem, že to prospím, ale bylo to kupodivu super. Narvaná Lucerna a lidi - neuvěřitelný. Dopadlo to tak, že jsme s mámou řádily pod pódiem a zpívaly s celým sálem skoro všechny písničky. Taky jsem tam na jevišti viděla vás, pane Krůta. Ty vaše texty pro Jandu jsou fakt bezvadný. Nezlobte se, že jsem to skoro neznala, na Dalibora jsem změnila názor. Oblečený sice jak strejda, ale zpívá super. Je dobrej. (Petra)


    Copyright © Jan Krůta, 2008–2010 | Tento web pohání phpRS