NETOLERANČNÍ PATENTY
 
Motto:
„Jen jeden názor je nesprávný, a to ten, že jen jeden názor je správný.“
(E. Feuchtersleben, německý lékař a spisovatel 19.století)
 
 
Na každého z nás přichází občas netolerance. Netoleranční patenty nejen vyzařujeme, ale samozřejmě i vyslovujeme jako nezvratné a jedině platné soudy. Nevůle ke změnám, obranný stereotyp a zvyk začínají být nejen železnou košilí, ale přímo brněním, kterým se chráníme před měnícími se okolnostmi a světem, prchajícím před námi k našim dětem.
Nastupuje tzv. projevová usedlost, kterou nastolujeme, abychom chránili své teritorium, jako pejskové, kteří očurávají patníky kolem svého dvora.
 
Tuto projevovou usedlost vydáváme za neměnný kodex nejen svůj, ale celé rodiny. A když říkám rodiny, myslím tím, že je snad závazný i pro děti.
 
Kam až jsou rodinná pravidla skutečně pravidly hry vaší rodiny a kde začíná naše neochota přijmout zdravý podnět ke změně zajetého a stokrát utvrzovaného nefunkčního nesmyslu, který tu zůstal mezi námi jako zkamenělina?
 
Kde je stereotyp ještě funkčním desaterem, které dává rodině řád, bez něhož by nefungovala, a kde začíná pouhá projevová usedlost?
 
Brzo ráno mi začínají pod okny krásně řvát ptáci! Přijde jaro, přijde. Jaro je příhodný impuls ke změnám. Možná také příležitost zaregistrovat neodůvodněnou vlastní „zabejčenost“, neochotu k přijetí podnětů nejen ze strany partnerů, ale i dětí.
 
Ustupovat je umění. Neměnit názory nebývá vždy ctnost, ale za určitých okolností třeba taky pouhopouhá blbost. Zkusme vystoupit ze své kůže a podívejme se na sebe zvenčí. Jako na cizího. Zkusme otevřít bránu k sobě. Nechat padací most zvednout, nechat vstoupit ten skutečný svět, který jsme možná vytěsnili za hradby.
 
Projevová usedlost je předzvěst konce. Svět kolem naší vozové hradby začne být nepřátelským, protože nezvládnutelným a tudíž nezvládnutým. Máme z něj strach a osočujeme ho. Stáváme se zajatcem sebe sama.
 
Znal jsem člověka, který celý život budoval kolem své zahrady neproniknutelný vysoký živý plot, aby měl „svatý pokoj“. Jednou na své zahradě upadl a i když sousedi a kolemjdoucí byli jen pár metrů vzdáleni, nikdo ho neviděl, neslyšel, a bohužel – nikdo mu nepomohl…
Nemám rád, když někdo nedostatek vlastních myšlenek nahrazuje listováním v knihách citátů a čirou náhodou vydává geniální myšlenky za své. I v tom je umění tolerance - přiznat si, že všechno už bylo řečeno a někdo to řekl geniálně za mě.

Netolerance není záležitost věku. Netolerance je neochota otevřít se světu, protože jak říká tatarské přísloví „s původní srstí se smrti nedožije ani pes.“
 
 
 

Archiv »

Cykloturistika penzionTelč ChalupaChata SlavoniceChata StrmilovPenzionUbytování StrmilovChalupa lesUbytování skupinyRybyKunžakJižní ČechyJižní Čechy PenzionCyklistika chalupa

Už brzy mi vyjde nový román Sextenze

16. 02. 2013 | 1351 přečtení | přidat komentář

Román jsem psal rok a tři měsíce. Pochopitelně, stejně jako 95% českých spisovatelů, ve volném čase při normálních povinnostech a zaměstnání. Psaní je hobby. Být spisovatelem na plný úvazek se podaří jen výjimečně. 

Román Sextenze bude moje 24. vydaná knížka.
Jedná se o generační milostný román. Proč takový název? Není náhodný ani podbízivý. Na 350ti stranách románu se možná dočtete o sobě. Možná využiji svého následujícího sloganu:
V tomto románu tiká e@rotika.

Román zatím četlo jen pár lidí. Jsem rád, že vypadali nadšeně, aniž se přemáhali. :-)

Od určitě doby, kdy mi dvě nakladatelství odbyla novou knihu, že jsem se za její podobu styděl, rozhodl jsem se, že si na vydání každé knihy musím nejdřív vydělat a vydat si ji sám. Vzhledem k tomu, že jsem v minulosti jako nakladatel (nakladatelství Arcadia a Arcadia Art Agency) vydal už skoro stovku titulů jiných autorů, doufám, že si dovedu poradit a dovedu šetřit tam, kde to neublíží knize samotné.

Nedávno jsem zažil zajímavý moment. Jeden můj vrstevník vykládal náctníkům něco o svých uměleckých úspěších. A když byl v nejlepším, ozvalo se ze skupinky: "...a koho to zajímá?"

Nerad bych se dostal do podobné situace. Pro dnešek to raději utneme. :-) 
 

Tak zase někdy. Jdu na druhou korekturu...

Nahoru


Copyright © Jan Krůta, 2008–2010 | Tento web pohání phpRS