NETOLERANČNÍ PATENTY
 
Motto:
„Jen jeden názor je nesprávný, a to ten, že jen jeden názor je správný.“
(E. Feuchtersleben, německý lékař a spisovatel 19.století)
 
 
Na každého z nás přichází občas netolerance. Netoleranční patenty nejen vyzařujeme, ale samozřejmě i vyslovujeme jako nezvratné a jedině platné soudy. Nevůle ke změnám, obranný stereotyp a zvyk začínají být nejen železnou košilí, ale přímo brněním, kterým se chráníme před měnícími se okolnostmi a světem, prchajícím před námi k našim dětem.
Nastupuje tzv. projevová usedlost, kterou nastolujeme, abychom chránili své teritorium, jako pejskové, kteří očurávají patníky kolem svého dvora.
 
Tuto projevovou usedlost vydáváme za neměnný kodex nejen svůj, ale celé rodiny. A když říkám rodiny, myslím tím, že je snad závazný i pro děti.
 
Kam až jsou rodinná pravidla skutečně pravidly hry vaší rodiny a kde začíná naše neochota přijmout zdravý podnět ke změně zajetého a stokrát utvrzovaného nefunkčního nesmyslu, který tu zůstal mezi námi jako zkamenělina?
 
Kde je stereotyp ještě funkčním desaterem, které dává rodině řád, bez něhož by nefungovala, a kde začíná pouhá projevová usedlost?
 
Brzo ráno mi začínají pod okny krásně řvát ptáci! Přijde jaro, přijde. Jaro je příhodný impuls ke změnám. Možná také příležitost zaregistrovat neodůvodněnou vlastní „zabejčenost“, neochotu k přijetí podnětů nejen ze strany partnerů, ale i dětí.
 
Ustupovat je umění. Neměnit názory nebývá vždy ctnost, ale za určitých okolností třeba taky pouhopouhá blbost. Zkusme vystoupit ze své kůže a podívejme se na sebe zvenčí. Jako na cizího. Zkusme otevřít bránu k sobě. Nechat padací most zvednout, nechat vstoupit ten skutečný svět, který jsme možná vytěsnili za hradby.
 
Projevová usedlost je předzvěst konce. Svět kolem naší vozové hradby začne být nepřátelským, protože nezvládnutelným a tudíž nezvládnutým. Máme z něj strach a osočujeme ho. Stáváme se zajatcem sebe sama.
 
Znal jsem člověka, který celý život budoval kolem své zahrady neproniknutelný vysoký živý plot, aby měl „svatý pokoj“. Jednou na své zahradě upadl a i když sousedi a kolemjdoucí byli jen pár metrů vzdáleni, nikdo ho neviděl, neslyšel, a bohužel – nikdo mu nepomohl…
Nemám rád, když někdo nedostatek vlastních myšlenek nahrazuje listováním v knihách citátů a čirou náhodou vydává geniální myšlenky za své. I v tom je umění tolerance - přiznat si, že všechno už bylo řečeno a někdo to řekl geniálně za mě.

Netolerance není záležitost věku. Netolerance je neochota otevřít se světu, protože jak říká tatarské přísloví „s původní srstí se smrti nedožije ani pes.“
 
 
 

Archiv »

Cykloturistika penzionTelč ChalupaChata SlavoniceChata StrmilovPenzionUbytování StrmilovChalupa lesUbytování skupinyRybyKunžakJižní ČechyJižní Čechy PenzionCyklistika chalupa

Zpráva o činnosti

07. 04. 2013 | 1238 přečtení | přidat komentář

Knížka Sextenze už začala žít svým životem. Mám na ní krásné ohlasy, ale určitě řadu lidí zaskočí svou syrovostí. Pokud Vás taky zaskočila, pak Vás mohu ujistit, že jsem v té době, kdy jsem ji psal a občas trávil noci na různých portálech, byl zaskočený taky. 

 A pořádně.Budu citovat jeden krásný vzkaz od skvělého fotografa Martina J. Poláka:
“Honzo, je to MIMORADNA KNIHA, jsem v pulce ctu kazdy vecer pred spanim, a je o cem, premyslet. Je to hodne hluboka studie nesymetrickeho vztahu. Az si rikam, tohle nemuze byt jen teorie…”

A ještě jedem mail uvedu:
Vážený pane spisovateli,
tak už jsem přečetl 31. kapitolu Vaší nové knihy a musím se přiznat, že stále bojuji se závistí nad tím, že se tak originální a dokonalé dílo nezrodilo v mém PC. Nenalézám v něm totiž chyby. Snad jedině to, že je to pro mne těžké čtení. Držet ve svých rukou tuto metrákovou knihu je fyzicky velmi, velmi namáhavé. Navíc mám jisté problémy i s archaismy, které již dlouhé roky nepoužívám (Pozn. J.Krůty: s humorem sobě vlastním na tomto místě uvádí pisatel některá slova, která jsou publikovatelná jen v erotickém románu… ) a pokračuje: Už těmto výrazům moc nerozumím. 
Doufám ale, že knihu brzy dočtu a dám Vám vědět, jak můj příběh dopadl.
Ještě jednou moc za ni děkuji.
Váš věrný čtenář
xy

Pisatel se samozřejmě podepsal, ale já ho uchovám v anonymitě. Třeba mi po dočtení další části vynadá!

V rámci tohoto už třínedělního finiše od vydání knihy podávám samožerskou zprávu o činnosti:

Posaďte se, dejte si něco dobrého a já Vám budu vyprávět pohádku o Sextenzi, ve které stále (i teď po ránu) něžně tiká e@rotika:
Určitě i díky Vám, kteří mi píšete krásné vzkazy a lajkujete stránku Sextenze na facebooku, jsem v mezidobí od vydání románu udělal velký rozhovor do Benešovského deníku (díky, Karle!) a vychází mi tam na pokračování román Doktor Petarda (díky, pane šéfredaktore!). V Deníku.cz vyšlo jiné interview (díky, Míšo!), v Blesk Magazinu rozhovor (díky, Dušane!), v i Regionech (opět díky, Míšo!), v Magazinu Práva velký rozhovor s focením celého bytu (díky, Zdeňku!) a velký rozhovor pro Playboy (díky, Marku!), hodinové Mikroforum (díky, Honzíku!), vstup do odpoledního vysílání (díky, Alenko!), tandem Honzy Rosáka (díky, Honzíku)… ještě leccos, co jsem asi zapomněl. Držte mě, držme se, podržím Vás.

A věřte, víra má Vás uzdraví, jaro na konec přece jen přijde! 
Honza Jazzík Krůta 

Nahoru


Copyright © Jan Krůta, 2008–2010 | Tento web pohání phpRS